Ewald Demeyere

(*1974) studoval hudební teorii a hru na cembalo (promoval v roce 1997 pod vedením Jose van Immerseela) na Koninklijk Vlaams Muziekconservatorium v Antverpách (Belgie). Poté přesídlil do holandského Amsterdamu, aby zde pokračoval u Gustava Leonhardta. Po ukončení studia začal vyučovat na domovské Koninklijk Vlaams Muziekconservatorium hudební harmonii, kontrapunkt a fugu.
Od roku 1994 je Ewald Demeyere členem orchestru La Petite Bande (Sigiswald Kuijken) a pravidelně hraje i s orchestrem Il Fondamento (Paul Dombrecht). Spolu s bratry Kuijkenovými, Paulem Dombrechtem a Frankem Theunsem se věnuje interpretaci komorní hudby.
Ewald Demeyere získal v roce 2000 cenu Jeugd en Muziek Vlaanderen a stal se také laureátem belgické Stichting Roeping. V témže roce založil soubor De Profundis, který se snaží oživit ústřední roli klávesových nástrojů v barokním ansámblu.
Ewald Demeyere spolupracoval na mnoha nahrávkách. Jeho sólová diskografie zahrnuje Preludia a fugy od Johanna Philippa Kirnbergera (Eufoda), skladby pro cembalo od Johanna Christiana a Wilhelma Friedemanna Bacha (Signum), dále také Inventionen und Sinfonien od Johanna Sebastiana Bacha (Digi Classics) a Eight Keyboard Sonatas od Thomase Arnea (Accent), které byly přijaty kritikou velmi dobře. S Bartholdem Kuijkenem nahrál sonáty J.S. Bacha pro flétnu.