Vladimír Krátký

V rodné Praze strávil svá léta žákovská a studentská. Po maturitě na střední škole byl v roce 1965 přijat na Janáčkovu akademii múzických umění, kde absolvoval v roce 1969 rolí Jaga v inscenaci Shakespearova Othella v režii Rudolfa Jurdy.
Po čtyřech „učednických“ letech v Brně následovalo devět „tovaryšských“ let ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zde se setkal s řadou velmi zajímavých rolí, jako byl například Merkucio v Shakespearově Romeovi a Julii, titulní hrdina v Hugově romantickém dramatu Ruy Blas, Nil v Gorkého Měšťácích anebo Hynek v tehdy populární původní novince Radoslava Lošťáka Opožděný ptačí zpěv.
V roce 1978 mění Pardubice za ostravské Divadlo Petra Bezruče, které se snažilo i v letech normalizace udržovat pověst nekonvenčního divadla. Zde se setkává s novými režijními podněty. Jmenujme na tomto místě především svéráznou osobnost režiséra Josefa Janíka, v jehož inscenaci Villon a ti druzí vytvořil postavu Régniéra a postavu Císaře ve hře Mirka Stiebera Paganini a Frištenský. V režii Ilji Racka hrál postavu Brynčiho ve hře Jany Knitlové Sekyra na studánky a postavu Kankalise ve hře litevského autora Kazyse Saji Jeho excelence býk Klemens. Upozornil na sebe v roli Zlatohlava v Tylově Tvrdohlavé ženě.
Po dvou letech v Ostravě se Vladimír Krátký vrací do východních Čech. Tentokráte do Hradce Králové, města s mimořádně silnou divadelní tradicí, které v nelehké době sedmdesátých a osmdesátých let bylo sídlem divadla, jež se snažilo v maximální možné míře překonat vymezené normalizační bariéry. Zde se setkává s režisérskou osobností Jana Grossmana. Hraje v jeho inscenacích – v Gogolově Revizorovi školního inspektora Chlopova, v Moli?rově Donu Juanovi Dona Alonza, v Brechtově Panu Puntilovi se poprvé setkává s rolí Surkally. V řadě představení účinkuje ve studiu Beseda, kde hraje například Tybalta v inscenaci Shakespearova Romea a Julie v režii Miroslava Krobota anebo v inscenacích Josefa Krofty Lituji, že nejsem básník, Škola staletími a Mechanické divadlo.
V roce 1984 se po patnácti letech vrací do Brna a stává se členem činohry tehdejšího Státního divadla. Už první sezóna mu přináší zajímavé úkoly s výtečnými režiséry. V Hajdově skvělé inscenaci Brechtova Pana Puntily se znovu zahraje Surkallu a v Marceauově Vajíčku v inscenaci téhož režiséra roli Dugommiera.
Velkou pozornost vzbudily na konci osmdesátých let Krátkého výkony v tehdy otevřeném Divadélku na Hradbách (nynější Malá scéna Mahenova divadla) v rolích Hraběte v Ševčíkově inscenaci hry Arthura Schnitzlera Dokolečka dokola a v postavě Představitele ve Steigerwaldově Neapolské chorobě.
Z velké řady dalších rolí připomeňme alespoň jeho postavy v Kaločových adaptacích Dostojevského (Běsi, Bratři Karamazovi, Hráč), v Goldflamově inscenaci Poláčkova Okresního města hrál Lékárníka, s režisérem J. A. Pitínským se setkal jako rektor Kroll v Ibsenově Rosmersholmu. V několika rolích se představil ve Hře o Janáčkovi Ludvíka Kundery, v Brechtově Matce Kuráži hrál Starého sedláka, Otce v Krvavé svatbě Garcíi Lorcy, Předsedu poroty ve Dvanácti rozhněvaných mužích Reginalda Roseho nebo Tieffenbacha ve hře Můj Nestroy Petera Turriniho.
Na Malé scéně rovněž hrál Larryho ve hře Patricka Marbera Na dotek a v Nocích letmé lásky Palomy Pedrero v režii Jany Janěkové a ve hře Odile Raymonda Queneaua.
Spolupracuje s rozhlasem, dabingem, televizí. Zmiňme se alespoň o televizním filmu Milana Růžičky Dáma a smrt, v němž vytvořil postavu George.
Řadu let působí velice úspěšně jako vážený a uznávaný pedagog herectví na Konzervatoři Brno.