Leila Schayegh

Patří k nové generaci barokních houslistů výjimečných díky bohatství své hudební vnímavosti a hloubce vlastního studia historických pramenů. 
Studia absolvovala s nejlepším prospěchem na Hudební akademii v Basileji v r. 1999 pod vedením Raphaëla Olega. V r. 2002 se začala specializovat na hru na barokní housle na Schola Cantorum Basiliensis ve třídě Chiary Banchini. Absolvovala opět s nejlepším prospěchem v r. 2005. V r. 2003 získala první cenu na soutěžích v Mnichově, Berlíně a také na první soutěži pro barokní houslisty Premio Bonporti. V témže roce jí bylo uděleno stipendium švýcarské firmy Novartis na roční studium na Cité Internationale des Arts v Paříži pro rok 2005.
Leila Schayegh byla po několik let členkou souboru Chiary Banchini L’Ensemble 415 a hrála první housle např. v La Risonanza Fabia Bonizzoniho. Na koncertech a nahrávkách spolupracovala také s René Jacobsem, Andreou Marconem, Andreasem Schollem, Marií Kristinou Kiehr, Václavem Luksem, Friederikem Heumannem a Marcelem Ponseelem. Jejími pravidelnými uměleckými partnery jsou Jörg Halubek a Ilze Grudule.
Její sólová vystoupení ji přivedla na Festival staré hudby v Curychu, Mezinárodní varhanní festival v Leónu a Bachův festival v Lausanne. Jako sólistka je také zvána k účinkování v koncertních řadách Musica e Poesia a San Maurizio v Miláně, Le Nuove Musiche v Mnichově a do Centre de Musique Baroque ve Versailles. Další pozvání ji přivedla např. do Holandska, Německa, Izraele, Ukrajiny, Lotyšska a Litvy. V září 2010 přebírá po Chiaře Banchini výuku hry na barokní housle na Schole Cantorum Basiliensis.
Její badatelské aktivity se zaměřují na studium hudební praxe zejména v oblasti ornamentiky. Tento přístup se objevuje v její předmluvě k novému vydání sonát Františka Bendy a rovněž ve výzkumu vzájemného ovlivňování hudby a tance 17. století, kterým se zabývá na Univerzitě umění v Bernu.
Vydala řadu nahrávek u hudebních vydavatelství Glossa, Pan Classics, Zigzag Territoires, Ambronay Editions a Harmonia Mundi.